Zdeněk Pololáník: Liturgická česká mše (8/8)

Shrnutí

Důležitá vlastnost Pololáníkova hudebního jazyka spočívá v přístupnosti širokému posluchačskému okruhu, což zvyšuje přitažlivost skladeb i pro interprety. Z tohoto důvodu znějí mnohá liturgická díla Zdeňka Pololáníka nejen na chrámových kůrech, ale též na koncertních pódiích a dostávají se na zvukové nosiče.



Michal Nedělka, neděle 1. května 2005
Magazín > Studie a recenze

Nahrávky Liturgické mše na kompaktní disk vydavatelství Antiphona se v roce 1996 ujal Brněnský filharmonický sbor vedený Stanislavem Kummrem za varhanního doprovodu Jany Kubové-Pololáníkové. Notový text v celku dosud tiskem nevyšel, pouze Credo otiskl jako notovou přílohu časopis Cantus.[1] Rukopis mše je k dispozici v archivu Brněnského filharmonického sboru.

Přístupnost posluchači je u Liturgické mše, ale u liturgických děl vůbec zvlášť závažná, neboť účast na bohoslužbě se nestává výsadou hudebních odborníků. Hlavní přednost analyzovaného díla představuje v tomto ohledu zpěvná melodika. Vyrůstá z dur-mollové tonality, kterou autor ozvláštňuje míšením tónin a postupy charakteristickými pro církevní mody: v durové i mollové tónině uplatňuje frygickou sekundu, v dur pak obklopuje pátý stupeň zvýšeným čtvrtým a sníženým šestým stupněm. Tyto změny však nad durovou či mollovou tónovou zásobou nepřevažují a vynikají spíše jako její nenadálá zpestření. Melodická témata jsou poměrně krátká; tuto stručnost, příznačnou pro soudobé hudební vyjadřování, vyvažuje poměrně vysoká frekvence tonálních změn - neustálé posuny centra probíhají často na nepříliš rozsáhlých plochách uvnitř malých větných dílů. Vzájemné vztahy jednotlivých center vytvářejí vlastní tonální klenbu, která leckde kompenzuje nepřítomnost rozměrnějších melodických celků. Tonální změny probíhají jak diatonickou, tak chromaticko-enharmonickou cestou, výsadní místo zde však zaujímá chromatická modulace, a sice pomocí souzvuků chromaticko-terciové příbuznosti. V Pololáníkově hudbě je tak frekventovaná, že se stává jedním z typických znaků skladatelovy umělecké řeči a zasahuje i makrostrukturu. Tonální vztahy mešních částí s převahou chromaticko-terciových poměrů dokládá následující přehled. Vyplývá z něho také, že totéž centrum rámuje pouze Kyrie a Agnus, v poslední části navíc se změnou tónorodu.

Kyrie d

Gloria Fis – Cis

Credo a – A

Sanctus Fis – E

Benedictus C – D

Agnus d – D

Akordy chromaticko-terciové příbuznosti neznamenají ovšem vždy tonální změnu, často pouze zpestřují kadenci podobně jako souzvuky ve frygickém vztahu – akord je na okamžik vystřídán jiným, o půl tónu výše položeným souzvukem. Děje se tak většinou pouze ve vrchních třech hlasech, které tedy představují vrchní střídavé tóny, je to však postup natolik výrazný, že v něm pociťujeme jeho harmonicky funkční zakotvení.

Ačkoli autor pracuje se souzvuky terciové stavby v osvědčených „tradičních“ harmonických vztazích, nevyhýbá se místy ani postupům, které samy o sobě působí archaicky – vedení hlasů v paralelních kvartách. Ani tyto postupy se však neobejdou bez terciově utvářeného harmonického pozadí,[2] takže se nevymykají stylové jednotě díla.

Liturgická mše zůstává posluchači blízká též díky formovému rozvrhu. Orientaci v nejrozměrnějších částech usnadňuje totiž reprízový princip. V Gloria i Credu, jejichž forma bývá jinak členitá až nepřehledná, je zřetelně poznatelný návrat týchž myšlenek. Ve vyznání víry se tento návrat dokonce odehrává na způsob ronda, třebaže bez obvyklé tonální jednoty.

Faktura Liturgické mše je převážně homofonní, polyfonii reprezentují málo rozměrné úseky s imitačním zpracováním témat. Zvláštní pozornost vzbuzuje v tomto ohledu Credo, kde sice vyniká sólový hlas, zatímco sbor s varhanami vytvářejí doprovodné linie, ale i tyto původně doprovodné party jsou místy dostatečně melodicky a rytmicky nosné, když přebírají postupy charakteristické pro part sólový. Týká se to především sborového sopránu, sám sbor se totiž vyznačuje především homofonní sazbou. Můžeme tedy hovořit alespoň o dvou výrazných horizontálních liniích – sólovém hlasu a sborovém sopránu, které se vzájemně doplňují, přičemž občas se melodické závažnosti dostane i liniím ostatním.

Imitace bývají v této mši nejčastěji jen dvojhlasé. Jednu melodickou linii vytvářejí mužské hlasy, druhou linii hlasy ženské. Jinou alternativu představují imitace, v nichž jako proposta a risposta vystupují vždy dvojice hlasů. Jednu vrstvu představují kvintové nebo kvartové paralely mužských hlasů, druhou vrstvu obdobně vedené hlasy ženské. Takovéto oddělování mužských a ženských hlasů je ovšem příznačné i pro místa, kde skladatel nepracuje imitačně: svěřuje téma oběma hlasovým vrstvám střídavě a dosahuje nejen výškové, ale především témbrové plasticity.

Přednášené slovo nechává skladatel většinou vyznívat v jeho přirozeném spádu, respektuje slovní přízvuk i slabičnou délku; odtud pramení typický Pololáníkův rytmický útvar čtvrťové hodnoty, obklopené z obou stran hodnotami osminovými. Zde také mají původ časté metrické změny. Básnické metrum mešních textů je totiž až na část Kyrie vysoce proměnlivé, Credo se vyznačuje dokonce tzv. bezrozměrným či volným veršem. Jestliže skladatel tyto vlastnosti výše uvedeným způsobem respektuje, pak jim přirozeně přizpůsobuje i metrum hudební.

Všechny uvedené rysy nejsou příznačné jen pro zde analyzované dílo, ale jsou v různé míře rozpoznatelné i v dalších skladbách Zdeňka Pololáníka. Sám autor tvrdí, že jeho umělecká řeč je od počátku tvůrčí dráhy na prahu šedesátých let až do současnosti víceméně konstantní. Nese stopy převážně neoklasicistního vyjadřování, které díky optimálnímu spojení tradičního a nového zůstane zřejmě atraktivní i pro posluchače příštího století a bude i nadále plnit požadavek církve, aby hudba povzbuzovala účastníky bohoslužeb k aktivní účasti.

Poznámky:

1. NEDĚLKA, M. Zdeněk Pololáník: Liturgická česká mše. Cantus, 2000, č. 4, s. 13 – 19. [zpět do textu]

2. Srv. SKREBKOV, S. Chudožestvennyje principy muzykal´nych stilej. In: Muzyka i sovremennosť, 3. Moskva : Muzyka, 1965, s. 21. [zpět do textu]


Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. Za obsah textů odpovídají jejich autoři.

O nás   Kontakty   Inzerce   Podmínky užívání   Cookies

Časopis Cantus   Festa academica   czech-choirs.eu (en)