Vzpomínáme na skladatele J. B. Foerstera

Josef Bohuslav Foerster

(30. prosince 1859 - 29. května 1951)

Život

Příslušníci hudebního rodu Försterů (starší generace se ještě psaly s přehláskou) byli po několik generací učiteli a hudba hrála v jejich životě podstatnou roli. Foersterův otec Josef Förster (1833-1907) působil jako varhaník v kostele sv. Vojtěcha, v katedrále svatého Víta, jako pedagog na pražské konzervatoři a byl ceněným autorem především církevních skladeb. Jeho bratr, skladatel Antonín Förster (1837–1926), působil od roku 1867 v Lublani a je považován za tvůrce první slovinské národní opery, a jeho syn Anton Förster (1867–1915) působil jako klavírista a pedagog. Försterovi byli nadáni i jinými talenty. Skladatelův bratr Viktor Foerster (1867–1915) byl výtvarný umělec, a sám Josef Bohuslav Foerster zanechal kromě kompozičního také výtvarné a literární dílo. Rodným domem Josefa Bohuslava Foerstera byl Hrzánský palác na Velkopřevorském náměstí v Praze na Malé Straně, který zdobí pamětní deska. Rodina se později přestěhovala do blízkosti kostela sv. Vojtěcha (dnešní Pštrossova ul. č. 19, Praha 1), kde Foersterův otec působil jako regenschori a mladý Josef Bohuslav Foerster zde získával od roku 1882 první hudební zkušenosti varhaníka. Dne 1. září 1888 se Foerster v kostele sv. Vojtěcha oženil se sopranistkou Bertou Lautererovou, členkou Národního divadla, a následujících dvacet pět let svůj život přizpůsobil její kariéře. Následoval ji do Hamburku, kam ji angažoval Gustav Mahler, a posléze do Vídně, kde rovněž pod Mahlerovým vedením působila jako sólistka Dvorní opery. První světovou válku přečkali Foersterovi ve Vídni. Pacifisticky smýšlející skladatel zde zaznamenal rozpor mezi počátečním vlasteneckým nadšením Rakušanů a traumatem z porážky a rozpadu monarchie, na níž se podle názoru mnohých Rakušanů Češi podíleli. Po pětadvacetiletém pobytu v cizině se roku 1919 Josef Bohuslav Foerster vrátil do vlasti, do nově založené republiky, kde požíval jako vážená autorita úctu a získal řadu funkcí. Stal se rektorem pražské konzervatoře, předsedou IV. třídy Československé akademie věd a váženým pedagogem. Roku 1936 zemřela Berta Foersterová Lautererová a skladatel se brzy nato oženil s Olgou Dostálovou Hilkenovou. Foersterův tvůrčí vývoj byl plynulý a stabilní. Vyšel z odkazu Bedřicha Smetany a v této linii komponoval celý život, jako poslední představitel nepřerušené linie smetanovské tradice.

Sborové dílo

Rozsáhlé dílo J. B. Foerstera zahrnuje 194 opusovaných skladeb nejrůznějších oborů, díla pro sólový klavír, různá komorní obsazení a pro symfonický orchestr. Mimořádný význam má pro naši hudební kulturu jeho dílo vokální, písně a sbory, kantáty, oratorium a církevní skladby.

Sbory a sborové cykly:

Tři selské písně op. 19

Devět mužských sborů op. 37

Šest sborů op. 86 (Rodné mluvě, Svatý Václave, Oslavný sbor, Dvě laně, Píseň klasů, Česká znělka)

Most vzdechů op. 87

Co podzim dal op. 110

Sluncem a stínem op. 118

Dvanáct mužských sborů op. 171

Stopy v písku času op. 192

četné úpravy lidových písní aj.

Kantáty:

Hymnus andělů op. 13 (Svatopluk Čech)

Mrtvým bratřím op. 108 (na texty různých básníků)

Čtyři bohatýři op. 117 (Josef Václav Sládek)

Oratoria:

Stabat mater op. 56

Svatý Václav op. 140

Církevní skladby:

Písně k svatým patronům českým op. 68

Dvě modlitby J. A. Komenského op. 99a

Mše ke cti sv. Trojice op. 170

Glagolská mše op. 123

Mše ke cti sv. Františka z Assisi op. 131

Mše ke cti blahoslavené Panny Marie op. 185

Mše ke cti sv. Vojtěcha op. 188

Te Deum op. 146