Jihlavské střípky

Festival sborového umění Jihlava 2007 se konal od pátku 29. června do neděle 1. července na obvyklých místech, tj. v chrámu sv. Ignáce, v hotelu Gustav Mahler a v divadelním sále DKO, letos již po padesáté. Svou účastí na sobotním koncertu a úvodním slovem ve festivalovém bulletinu podpořil význam festivalu nejen pro sborové umění, ale pro kulturu vůbec i ministr kultury Václav Jehlička.



František Zumr, sobota 21. července 2007
Magazín > Sborový život

Estonia seltsi segachor

Jako v minulých letech jsem byl i letos vyslán na tento svátek sborového pěvectva jako delegát Unie českých pěveckých sborů, a tak jsem měl příležitost prožít alespoň část festivalu v hledišti divadelního sálu DKO. Ze sedmi vystoupení sborů, která jsem měl možnost shlédnout a slyšet, bych za vrcholná označil tři, i když i ostatní byla nadprůměrná.

V sobotu odpoledne zazářil v scénickém provedení dvou dětských oper Kühnův dětský sbor, v jehož čele stojí již 40 let žák a pozdější spolupracovník zakladatele sboru Jana Kühna, prof. Jiří Chvála. Skladby Otmara Máchy Zvířátka a Loupežníci a Jiřího Temla Císařovy nové šaty dávají hudebně nadaným a pěvecky fundovaným dětem příležitost se projevit též herecky a děti tuto možnost vděčně přijímají a rozvíjejí zde svůj dramatický talent. Zcela přirozeným způsobem a s velkou radostí.V tom je jedinečnost těchto skladeb a jedinečnost jejich provedení.

Druhým vrcholem pro mne bylo večerní vystoupení Foerstrova komorního pěveckého sdružení Praha ve skladbách Leoše Janáčka Vlčí stopa a Bohuslava Martinů Tři legendy a dvojzpěvů Petrklíč. V těchto skladbách hraje význačnou roli intonační a rytmická jistota sboru a jejich souhra s doprovodným nástrojem. To vytváří onen strhující výraz, který byl v celém vystoupení patrný. A k vybuzení toho stačila jen sporá gesta mladého vynikajícího sbormistra Lukáše Vasilka.

V samém závěru festivalu jsem se dočkal třetího vrcholu. To na jihlavské podium nastoupil jeden z nejznámějších estonských sborů Estonia seltsi segachor, ženy ve žlutobílých řízách a muži v červenobílých a černých krojích a zahájily za doprovodu dvou drnkacích nástrojů duchovní lidovou písní Probuď se, mé srdce, písní, která vyzněla jako modlitba nejen pěvců tohoto sboru, ale celého estonského národa. V jednotlivých skladbách bylo tolik půvabu, něhy a lyriky, přestože jsme slovům nemohli rozumět. Kultivovaný zpěv k nám ale promlouval po celé jejich vystoupení. Stylizovaný scénický přednes Sedmi svatebních písní skladatele Veljo Tormise byl opravdovým vyvrcholením nejen krásného estonského vystoupení, ale i krásného jihlavského festivalu.


Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. Za obsah textů odpovídají jejich autoři.

O nás   Kontakty   Inzerce   Podmínky užívání   Cookies

Časopis Cantus   Festa academica   czech-choirs.eu (en)