Radotínský sbor gymnazistů Columbella hodnotí uplynoulu sezonu

Začátek školního roku vypadal v Columbelle docela nadějně, všechny hlasy zastoupeny, repertoár připraven. Ovšem v momentě, kdy bylo třeba připravit tradiční imatrikulaci prváků a primánů, začalo nám téct do bot. Nejobtížnější bylo najít vyhovující datum...



Michaela Šreinová, neděle 19. února 2017
Magazín > Sborový život

Columbella

archiv sboru / Columbella

Vyhovovat musí totiž mnoha stranám, Koruně, panu starostovi, naší paní ředitelce, sboru, sbormistryni apod. Nedivte se proto, že slavnostní uvítání žactva na našem ústavu proběhlo až 18. října. Nábor do sboru, provedený při této příležitosti, byl až do chvíle, kdy píšu tuto stručnou zprávu, bohužel neúspěšný. Na rozdíl od našeho vystoupení, které se docela pěkně povedlo.

Průběh letošního zimního období nás nezaskočil. Počasí za moc nestálo, o sněhu si v Praze, tedy i v Radotíně poslední dobou můžeme nechat jen zdát, místní kotelna se stále celkem drží, takže uhelné prázdniny prostě nenastanou. Listopad ve škole je jednoduše neradostný, samá práce, žádná zábava, a to na obou znepřátelených stranách barikády, u studentů i u kantorů. Jediné pozitivní, na čem můžeme mít a taky máme účast, je život hudební. Co se Columbelly týče, jedním z pracovních i společenských vrcholů sezóny je pro nás soustředění. To letošní proběhlo 25. - 28. listopadu v Zeleném údolí ve Šlovicích. Organizace byla ještě o něco napínavější než obvykle, protože domluvený řidič onemocněl, jiný oblíbený dopravce nenašel pro nás padnoucí vozidlo atd. atp. Na poslední chvíli onemocněly čtyři alty, významný tenor dostal pozvánku ke zkoušce, cosi pro mě nepochopitelného se stalo s mou elektrickou poštou, okolnosti se proti nácviku zkrátka spikly. Je tedy menším zázrakem, že jsme se nakonec dali dohromady a v počtu dvaceti čtyř kusů zhruba nachystali vánoční program.

Hudební život na našem ústavu ale nezávisí jen na pěveckém sboru, pochopitelně. Osobně si velmi vážím toho, že mnozí studenti hrají v různých kapelách a hudebních sdruženích. Hrdě se hlásím k tomu, že jich naprostou většinu znám. Na půdě naší školy vznikly takové kapely jako VosaNaVostro, Klika, Paradogs, MamaHotel, Chorus Angelus a mnoho dalších. Jsou to všechno vynikající muzikanti, jejich práce i přátelství si upřímně vážím. Je to pěkných pár let zpátky, kdy jsem v černošickém Klub kině poprvé uspořádala GOP fest. Pamětníci vědí, že tam tehdy zpívala i Columbella. Postupně jsme ale ustoupili rocku a organizaci předali studentům. Letošní ročník byl skvělý, muzikanti dávali do svých exhibic všechno, to platí především o Monkey Estate. Moc pěknou muziku hrála i na nevděčném začátku programu umístěná kapela Go Ahead, výrazné bylo i vystoupení Nolemu. Mě osobně nejvíce zaujala Wosa, skvělý strhující rock. Energií nabušili všechny, kteří vydrželi až do konce akce. Určitě tedy mě.

Vrcholem předvánočního hudebního maratónu je pro Collembellu tradičně vystoupení v kostele Na Prádle. Letos jsme ale předvedli dva koncerty, první v radotínském kostele sv. Petra a Pavla v době vyučování, pro školu a veřejnost. V Radotíně jsme zvolili velmi krátký a dosti jednoduchý program, abychom školní mládež příliš nezatížili. Přesto se asi pět minut před koncem vystoupení dvě studentky poněkud neohrabaně snažily dostat pryč. Potěšila mě ale účast několika málo kolegů kantorů a také zástupců místního obyvatelstva. Dospělé publikum bylo vystoupením zjevně potěšeno. Upřímně nám děkovali.

Vystoupení v kostele sv. Jana Křtitele Na Prádle pod Petřínem mělo úplně jinou atmosféru. Já tedy na začátku generálky fakt v klidu nebyla, chybělo asi deset lidí z pětadvaceti. Jsou to lumpové neukáznění. Když se ale konečně dostavili, praktikáble seskládali a trochu se zklidnili, začalo to vypadat nadějně. Kostel má skutečně báječnou akustiku, a když ho potom do posledního místa zaplní publikum, ještě lepší. Zpěváci se vzájemně slyší, nakonec slyšeli i ty varhany… Program byl velmi pestrý, zpívali jsme několik nových koled, též starou hudbu, pěkně vyšla například Coventry Carol nebo Michnovo Sličné pacholátko. Při Vaňhalově Te Deum dostaly naše nebohé soprány pěkně zabrat, protože jsme proti zvyku a domluvě zapomněli transponovat. Tak se museli všichni, nejen soprány, skutečně hodně snažit, vždyť to zpívali o tercii výš než normálně. Velmi se líbil Ježkův Klobouk ve křoví, náš nový hit. Barunka Bendíková poprvé vystoupila se svým pěveckým kvintetem Potichu. Soubor se až na basistu rekrutoval ze členstva Columbelly. Předvedli tři Barunčiny úpravy známých písní. Velmi těžké, přetěžké. A od publika sklidili zasloužený aplaus. Další zastavení a zklidnění zabezpečila Bětka Janáková se svým překrásným houslovým sólem. Nerada bych se mýlila, ale mám velmi intenzivní dojem, že se koncert vydařil jako dosud nikdy. Nahrávka ukáže…

Po sklizni úspěchu v kostele jsme se vydali odpočinout si trochu na vavřínech, vychutnat si ovoce své půlroční práce. Večeře byla vynikající, zábava též. Děkuji svému nejoblíbenějšímu sboru. Je milé mít kolem sebe tolik prima mladých lidí. I když jsem kvůli nim tentokrát přišla domů poněkud později…

Přátelé, děkuji všem našim příznivcům, děkuji publiku, že je nám věrné. Přeji všem mnoho krásy a zdraví a štěstí v novém roce. A Columbelle přeji (mimo jiné), aby se k nám už konečně přihlásili další pěvci, do basu i do tenoru. Informace, kontakty a ukázky najdete na našich stránkách www.columbella.cz a mě osobně na Gymnáziu Oty Pavla v Radotíně nebo i jinak.


Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. Za obsah textů odpovídají jejich autoři.

O nás   Kontakty   Inzerce   Podmínky užívání   Cookies

Časopis Cantus   Festa academica   praga-cantat.cz   czech-choirs.eu (en)