V Michnově paláci zněla hudba

Přiznám se, že jsem až do těchto dnů nevěděl, kde je Michnův palác. I mezi svými kolegy jsem se setkal se stejnou nevědomostí, ač jsme zde v minulosti již mnohokrát při různých příležitostech byli. Tehdy jsme ale celý prostor vnímali jako Tyršův dům a to, co se tam odehrávalo mělo co do činění s tělovýchovou či Sokolem. Tentokrát tomu tak nebylo, ale možná přeci.



František Zumr, neděle 25. listopadu 2007
Magazín > Sborový život

Jinak bych se nedopátral k aktivitám pana sbormistra Ivana Zelenky. On totiž pro sokolský slet vytvořil aranžmá směsi Hašlerových písní k působivé skladbě Ta naše písnička česká a též, jak jsem se dále dozvěděl z časopisu ČOS Sokol, dirigoval studiový symfonický orchestr naprosté většiny hudebních nahrávek pro sletové skladby a byl spoluautorem pochodů, které zazněly na Strahově. To je tedy úctyhodné dílo uměleckého vedoucího a dirigenta Pěveckého sdružení pražských učitelek. I zde na poli sborového zpěvu vytváří nová díla jako skladatel, aranžér a organizátor hudebního života sboru, který na naší sborové scéně v Čechách a na Moravě je již po 95 let stálicí první velikosti. Od převzetí pomyslného štafetového kolíku v závodě na dlouhou trať, který se započal v roce 1912 a byl odstartován Františkem Spilkou a na závodní trať jako první vběhl Metod Doležil (1912 – 1923) a předával jej postupně Antonínu Bednářovi, Pavlu Dědečkovi, Metodu Vymetalovi (1928 – 1943), opět Metodu Doležilovi (1943 – 1946), Bedřichu Havlíkovi, Janu Kasalovi, Jaroslavu Kofroňovi, Jaromíru Karlu Fürstovi, Rudolfu Zemanovi (1954 – 1972), Jiřímu Vyskočilovi (1972 – 1993) a konečně Ivanovi Zelenkovi. Tomu připadl nelehký úkol, vyrovnávat se s novým postavením sboru ve společnosti a překlenout generační problém velkého sboru v úplně nových podmínkách společenských. Analytik by konstatoval, že se i tento problém z valné části podařilo dirigentu a jemu oddanému sboru vyřešit. A právě znějící hudba v Michnově paláci je toho živým dokladem.

Nemám v úmyslu vypočítávat význačné koncerty doma nebo slavné koncertní zájezdy sboru do zahraničí. Nestačil by na to rozsah tohoto článku. Vždyť jenom od loňského podzimu PSPUk měl sbor 6 krásných koncertů v Praze, na řadě z nich uváděl premiérově skladby a pořídil i úspěšný profesionální zvukový záznam z koncertu k 75. narozeninám skladatele Vadima Petrova, který je stálým spolupracovníkem tělesa. Zaměřím se jen na poslední jejich koncert právě v Michnově paláci v areálu Tyršova domu, Újezd 40, Praha 1 – Malá Strana, který již v okamžiku zahájení v pátek 5. listopadu 2007 byl zcela zaplněn a za otevřenými dveřmi v předsálí se shromažďovala ještě více než desítka posluchačů. Ti se však do sálu již nedostali.

Úvodní dvě skladby byly věnovány památce nedávno zesnulého největšího sborového hudebního skladatele Zdeňka Lukáše (1928 – 2007) – Věneček a Holoubci (1981). Tyto skladby jsou repertoárovou záležitostí, dokonale zažitou a reprodukovanou s jistou bravurností. Lze říct, že i publikum se právě na tyto Lukášovy skladby těšilo, jsou z jeho ženských sborů nejznámější. Následující cyklus veselého zpívání od Ivana Zelenky měl svou premiéru v loňském roce a i na této repríze budil smích a veselost už nadpisy jednotlivých částí – Na zloděje, Pan Bouška, Manažéři, Česká kuchyně, V masně a Uleželé želé. Tato poslední slovní hříčka Jiřího Dědečka dala název celému cyklu. Bylo dobře, že pořadatelé přiložili k programu i texty a tak bylo možné vychutnat i originální hudbu skladatelovu bez obav, že nám uniknou právě slovní hříčky. Na jubilejním koncertu Vadima Petrova (*1932) zazněly již Obrázky staré Rusi, šest skladeb na text Tomáše Vondrovice s názvy, které již samy o sobě dávají posluchači tušit, jaký charakter bude mít hudba: Modlitba k Bohorodičce, Chorovod, Oj, lučina, Vlnka pěny, Dumka a Veselá jízda. Celý cyklus, který vznikl v roce 2003 je nahrán na zmíněném CD. O instrumentální doprovod se postarali Petr Tomeš a Michal Hájek – klavír, Eva Galašová a Petra Suková – housle a Jan Čep – bicí. Provedení cyklu dokázalo v posluchačích vybudit představy staré Rusi, jak ji známe z obrazů či poezie.

K provedení dalších skladeb přizval sbormistr překvapivě i dudácké trio – Evu Káčerkovou, Ivanu Vajnerovou a její dceru . Byly to Tři písně Mileny Rakové a jak lze soudit podle uvedeného roku vzniku – 2007 i premiéra tří písní na lidové texty nebo jimi inspirovaných. V nádherném aranžmá zazněly písně: Dudák, Hajej a spinkej,Do mlejna a zaznělo i sólo členky sboru Jany Štefanové v působivé ukolébavce. Málokterý sbor dnes s doprovodem dud zpívá. Tento nápad je opravdu jedinečným a osvěžil atmosféru jubilejního koncertu.

Následující tři skladby – Fortuna O. Máchy, 90 letokruhů V. Petrova a Vivat gaudeamus J. Temla jsou skladbami, které byly psány pro PSPUk, zazněly již na jubilejním koncertu před pěti lety a jsou tedy skladbami, se zaručeným úspěchem. Každá z těchto skladeb promlouvá k nitru zpěváka i posluchače. Přítomnost skladatelů jejich úspěch jen umocnil. Novou skladbou v tomto bloku byla skladba Gloria J. Temla, psaná v letošním roce, stejně jako již tradičního spolupracovníka PSPUk M. Dvořáka, jehož Ave Maria zaznělo v pořadu též. Mimořádný úspěch měla skladba Sanctus přítomného mladého (21) skladatele J. Dřízala, zpracovávající tradiční latinský text mešní části za doprovodu klavíru (Zbyněk Černík) a bicích nástrojů (Jan Čep) opravdu netradičním způsobem. Nadšeni byli nejen přítomní mladí posluchači, jistě i zpěvačky ale i my starší.

Do závěru náročného koncertu bez přestávky zasáhlo jazzové trio – Milan Dvořák - klavír, Petr Dvorský – kontrabas a Ivan Dominák – bicí, aby přivedlo publikum do varu nejen samostatně provedeným vstupem, ale i doprovodem sboru v závěrečných skladbách Jubileum na bosso (2002) M. Dvořáka a Učitelky mají bál (rovněž 2002) I. Zelenky.

Protože sál v Michnově paláci neměl oponu, bylo těžké říct, kolik divadelních opon mělo Pěvecké sdružení pražských učitelek na závěr svého mimořádně úspěšného koncertu. Pravdou je, že sbor, díky neobyčejným aktivitám svého sbormistra, více než do minulosti, hledí do budoucnosti. Na jubilejním koncertu proto výhradně zazněla díla současných českých skladatelů a převážnou měrou jejich skladby z posledních pěti let. A ty byly s velkou pozorností, s lehkostí, zaujetím, intonační přesností a radostí sborem předneseny a byly i obecenstvem shledány jako úspěšné. Nezbývá, než popřát celému sboru a jejich sbormistru k 95. výročí založení hodně dalších uměleckých úspěchů.


Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. Za obsah textů odpovídají jejich autoři.

O nás   Kontakty   Inzerce   Podmínky užívání   Cookies

Časopis Cantus   Festa academica   praga-cantat.cz   czech-choirs.eu (en)